LAMAČI
1-1Ve stráni u Svitavy, ve světlé jízvě lomu
1-2lámeme kámen bystře s tichými dělníky pěti;
1-3s dobráckým úsměvem slunce shůry přihlíží k tomu
1-4snad vzpomínajíc, že skálu vidělo kameněti.
2-1O modrozelený kámen kladiva rytmicky zvoní,
2-2odskakujeme vesele, o hrany klopýtáme,
2-3hevery derem se do skulin, až balvan k pádu se kloní,
2-4ve tváři oheň, krev na rukou, krůpěje na čele máme.
3-1Nad námi modrá nebesa, pod námi hučí řeka,
3-2dubnová pohoda křehká po stráních táhne sladce,
3-3mladistvá zeleň dole svítí jasná a měkká;
3-4kámen a železo zpívají radostnou píseň práce.
4-1A nač jsou příliš pomalé a slabé ruce lidské,
4-2to prachem trháme... Pozor! Dým, rána. Letí kusy,
4-3balvany s rachotem řítí se, a v snaze harmonické
4-4mocněji klokotá řeka zrcadlíc plápol rusý.
5-1A večer nahoře nad lomem, kde trnkových křů je pole
5-2bílými perličkami poseto v tichém vznětu
5-3a zítra bude již rozvito a potom posype dole
5-4zpocená těla dělníků lehounkým sněhem květů,
6-1nahoře nad lomem, myslím si, zíraje na kameny:
6-2Lamačů práce těžká je a hazardní a krásná,
6-3lamačů práce šťastná je jak svátek osluněný, –
6-4když na rub života nemyslíš pro vesnu, jež jde jasná.
157