LAMAČI

Stanislav Kostka Neumann

LAMAČI
1-1Ve stráni u Svitavy, ve světlé jízvě lomu 1-2lámeme kámen bystře s tichými dělníky pěti; 1-3s dobráckým úsměvem slunce shůry přihlíží k tomu 1-4snad vzpomínajíc, že skálu vidělo kameněti. 2-1O modrozelený kámen kladiva rytmicky zvoní, 2-2odskakujeme vesele, o hrany klopýtáme, 2-3hevery derem se do skulin, až balvan k pádu se kloní, 2-4ve tváři oheň, krev na rukou, krůpěje na čele máme. 3-1Nad námi modrá nebesa, pod námi hučí řeka, 3-2dubnová pohoda křehká po stráních táhne sladce, 3-3mladistvá zeleň dole svítí jasná a měkká; 3-4kámen a železo zpívají radostnou píseň práce. 4-1A nač jsou příliš pomalé a slabé ruce lidské, 4-2to prachem trháme... Pozor! Dým, rána. Letí kusy, 4-3balvany s rachotem řítí se, a v snaze harmonické 4-4mocněji klokotá řeka zrcadlíc plápol rusý. 5-1A večer nahoře nad lomem, kde trnkových křů je pole 5-2bílými perličkami poseto v tichém vznětu 5-3a zítra bude již rozvito a potom posype dole 5-4zpocená těla dělníků lehounkým sněhem květů, 6-1nahoře nad lomem, myslím si, zíraje na kameny: 6-2Lamačů práce těžká je a hazardní a krásná, 6-3lamačů práce šťastná je jak svátek osluněný, – 6-4když na rub života nemyslíš pro vesnu, jež jde jasná. 157