POLEDNE V SEČI

Stanislav Kostka Neumann

Mám pl ústa pryskyřic(Na) a myslím že utonu dnes(Na) v zele proudech dychtivých(Na) jež ze všech stran se ří(Na) Je poledne Ležím u seče(Na) Do vlaž trávy jsem kles(Na) Po tichých deštích jových(Na) vzduch hoří chvěje se sví(Na) A já tu ležím pokořen(Na) života bláznivým dnem(Na) jenž tryská ší zpí žhne(Na) var pu hla žíz(Na) jsem zmámen vzruchem instink(Na) a tva prchavým snem(Na) jež od ze tíhnou za sluncem(Na) a synteticky vyzní(Na) Mám pl ústa pryskyřic(Na) a barev plnič zrak(Na) šum prošených pohy(Na) jak moře v sluch mi hučí(Na) ležím na dně trosečník(Na) jenž opustil svůj vrak(Na) a život pod hladinou teď(Na) se milovati učí(Na)