POLEDNE V SEČI

Stanislav Kostka Neumann

Mám plná ústa pryskyřic a myslím, že utonu dnes v zeleně proudech dychtivých, jež ze všech stran se řítí. Je poledne. Ležím u seče. Do vlažné trávy jsem kles. Po tichých deštích májových vzduch hoří, chvěje se, svítí. A já tu ležím pokořen života bláznivým dnem, jenž tryská, šílí, zpívá, žhne, var pudů, hladů, žízní; jsem zmámen vzruchem instinktů a tvarů prchavým snem, jež od země tíhnou za sluncem a synteticky vyzní. Mám plná ústa pryskyřic a barev plničký zrak; šum promíšených pohybů jak moře v sluch mi hučí: já ležím na dně, trosečník, jenž opustil svůj vrak a život pod hladinou teď se milovati učí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby