POLEMIKA

Stanislav Kostka Neumann

POLEMIKA
Ne, nepůjdu do Říma dotknout se antik svou neuctivou rukou; mám nad hlavou slunce, jež miluji, s ním lesy a vrchy mě stvrzují, co krásou, silou, štěstím života, co bídou a mukou. Tam velebně Via Appia hlásá život, jenž zapadl v tůně; zde prostě a pravdivě zpívají o života šťavách, jež tryskají, ptáci a vody, hmyz a louky, linie, barvy, vůně. Tam na troskách slávy kraluje hlupák a hladová bída lidu; zde živoucí krásy a naděje, zvěř, květiny, mechy a ručeje pohanské pudy chválí písní majestátního klidu. Zde jasně cítím, jak malí jsou bozi ti staří i ti noví a člověk jak mocně se vztyčuje, když se zemí vroucně se miluje a její nápěv doprovází chvějícími se slovy. 173

Kniha Básně 2 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 3) (1965)
Autor Stanislav Kostka Neumann