ZLÝ KOHOUT

Stanislav Kostka Neumann

ZLÝ KOHOUT
Zlý kohoute! Dnes v noci s mysli smělou můj přišel miláček. Tak slavík sletá v korunu třešně, která sněžně vzkvétá, by zaklokotal lásky píseň vřelou. A jak mne v loktech držel rozechvělou, a laskala mne každá jeho věta, a hříčky daly zapomenout světa – oh, ještě ani nezlíbal mne celou, jen okamžik se u mne býti zdál, a sotva pohaslý byl asi západ, – když, nevděčníku, ošklivý měls nápad, bys v temné ještě noci kokrhal... Jen se vzpomínkou vyčkávám teď jitra. Však za to liškám předhodím tě zítra. 293