OFUŽI

Stanislav Kostka Neumann

OFUŽI
Kdo v Asakuse, jedské čtvrti, nezná dům U vrby, krám pana Niheiži! Stříbrnou zeleň větví k němu níží košatý gingho. Dívka přelíbezná tu k párátkům a voňavkám se kloní, když kupec předem okouzlen se blíží. V účesu, který hlavinku jí tíží, má stříbro jehlic, hřebínek ze sloni, a barvy oliv, fialek a máků ji halí jako křídla vzácných ptáků; je štíhlá jak ta vrba na zástěně. Ji drahokamem zvou. Všem srdce bouří. Však nejraději z dýmčičky své kouří, když umělec ji baví roztouženě. 299