VÁZA Z DAMAŠKU

Stanislav Kostka Neumann

VÁZA Z DAMAŠKU
(Klingsor)
Nesu ti vázu ze syrské země s hrdélkem jako tvé prstíky, bys do ní růže dala a jemně ti úsměv pro mne slet na rtíky. V Damašku jsem se na trhu vloudil k hrnčíři o vousu sněhovém, co klenot stála tu, který zbloudil v nádobí porcelánovém. Chceš-li však, můžeš ji místo růží bassorským kadidlem naplnit, či, Miriam sladká, olejem z růží pro vlasu svého temný třpyt. Též do ní můžeš koláčky dáti hrozinkové a rýžové, čas-li si rády chroupáním krátí, oh, přesladká, drahé zoubky tvé. Ne-li, tož do ní po okraj víno šírázské, zlaté naliji: okusím, jak z ní zrádně je líno, pak ji jak srdce tvé rozbiji. 328