PODZIMNÍ STESK

Stanislav Kostka Neumann

PODZIMNÍ STESK
Hledím oknem zimomřivě k mračnům, jež se valí divě, stahují se, trhají: někdy kousek modře bledé svitne, mizí v bělošedé vlně na jich okraji. Hledím k mračnům, z mračen k zemi neobelstěn nadějemi, znepokojen svízely; venek chátrá očividně, – tu se zdá mi, je mi divně: Vlašťovice zmizely. Jak jsme náhle hrozně chudí! Jak ten obraz zchudlý studí bez jich tance, bez pění! Prázdno zeje shůry. Pouhá pod mračny jde cesta dlouhá pro vran černá tažení. Pískot hladných sýkor pouze, vrabčí štěbot, píseň z nouze, ty nám tu jen zůstaly. Myslím si, já, věrný hrudě, přirostlý již k české půdě: Proč mne s sebou nevzaly? 337 Jsem dnes hrozně zimomřivý, vlast je chladná, národ křivý, chtěl bych křídla napnouti, s vlašťovkami letět k jihu, na břeh slunný kamsi v mihu třeba mrtev padnouti... 338

Kniha Básně 2 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 3) (1965)
Autor Stanislav Kostka Neumann