ÚSUDEK

Stanislav Kostka Neumann

ÚSUDEK
Jeden hlas jde naší vlastí, podle oka rájem, žurnály ho kolportují po městech i krajem: Že jsme mohli kariéru udělati lehce, věčná škoda, že se nám však slušně psáti nechce. Nelechtáme jemným vtipem, rovnou jdeme pěstí; v slepé vášni octli jsme se na nešťastném scestí. Nezvoníme rolničkami, ve tvář jimi seknem; pro český lid opět veta po žurnálu pěkném. Co se snese po německu, nelze říci česky; také po francouzsku leccos dopadne tak hezky. Ale v naší mateřštině, v jazyku tom čistém, nutno jíti jako vždycky – pod fíkovým listem. 356