NEDĚLEJ MNĚ DĚTÍ...!

Stanislav Kostka Neumann

NEDĚLEJ MNĚ DĚTÍ...!
Už čtvero sedí nás kol stolu a chce se jíst a chce se pít, jen dlouhou bídu třeme spolu a marně čekáme na klid. Těch pár tvých korun sotva stačí, by spárem nezachyt nás hlad, náš chodníček se zrádně stáčí, tož, hochu, pozor! rozum měj a dětí mně už nedělej. Dvé dětí máme. To už mnoho! My s jedním mohli dobře žít. Rci, nač mám rodit, rci, pro koho? Na porážky jde chabý lid. Dost masa pro stroje a děla, dost hlasovacích figurek, však nikde hrdá, čistá čela... Tož, hochu, pozor! rozum měj a dětí mně už nedělej. Jsme většina a přece biti, a sebe bijem nejvíce. Tož slibme sobě: neroditi psích duší marné tisíce... Zas v objetí své strhnu tebe a dám se ti pro sladký mžik; však zadarmo nic nedá nebe, tož, hochu, dobrý pozor dej a dětí mně už nedělej. 359