IV
My, dráty vyslané do kolonií a tropů
My, dráty vyslané do kolonií a tropů
k posledním výspám civilizace jak reci,
na samém kraji stojíce v požáru světelných snopů
či v nesmírných dešťů širé, zavodněné kleci,
urputně hledíme před sebe v hrůzy cizího světa,
jenž vstříc nám, aniž nás děsí, své skřeky a ticho své metá.
Nás nepovraždí domorodců oštěpy a luky,
ni zimnice, která šílenství v mozku bělochů nítí,
bez děsu nasloucháme, jak pralesů tajemné zvuky
a šelem řev noční se plíží, když veliký měsíc svítí
na našich horkých nebesích; my z dlouhé chvíle pouze
se chvějeme zpívajíce si monotónně a dlouze.
Víme, že před námi leží svět, jenž dosud nebyl dobyt,
za námi táž však země již dobytá, námi spjatá;
vítězství neodvratné hlásá již pouhý náš pobyt
nad půdou sloni, kaučuku, diamantů a zlata.
Transvaalem vzhůru! K Nilu! Podle Konga! Ugandskou tratí!
Až v srdce africké pánve! Tu chceme si zazpívati!
Zatím však shlížíme na boje, půtky,
vídáme visatce, slýcháme důtky,
do lidských terčů svištící kule,
veliká zbabělství, veliké vůle,
krok dobyvatelů,
a po jich boku v plantážích,
na řekách, v dolech, pralesích
ryk nástrojů a povelů,
pochodem pochod do kolonizace,
krok práce.
19
Shlížíme na setby, úrody,
na kořist lovců a na plody
ztepilých kokosovníků,
na kupy banánů, hromady sloni,
na věci svítící i na to, co voní
hýřící přírodou rovníku;
z povrchu sklízeny, z útrob rvány
stále jen pryč jsou posílány
do světa nadevše lačného,
a my, jimž není nic tajného,
bezděky přitom vzpomínáme si
na první pušky třesk a zář,
na první hrdinnou bílou tvář,
jež vnikla v pralesy.
Víme, že za ní přišly jiné
do země žhnoucí, pohostinné
a úděsné zároveň;
vrahové smělí se vzpurnou tváří,
kořalka, syfilis, misionáři
zakořeňovali evropský peň.
Svět nikde pacifikován není,
všechno se v proudy krve mění,
co kročej lidstva znamená;
ať kdo chce co chce však o tom praví,
nám lhostejny jsou lidské mravy,
my rozpínáme jen ramena.
Na temně svítící záda černochů,
tropické uniformy bělochů
dnem nocí shlížíme klidně;
lomozem práce a bojů povyky
táhneme zvolna k srdci Afriky,
tu staneme očividně.
Křížem a krážem s tisíci tisíce
spojíme bělochy, černochy, mulaty, mestice,
spojíme Araby, Indy, Bury a Němce,
20
Francouze, Vlachy, Angličany,
spojíme všechno na všecky strany,
své kovové střízlivé věnce
až rozepneme bez počtu, bez míry,
pojíce třídy Kapského Města s bazary Káhiry.
21