SLOHY MÝCH DNŮ

Stanislav Kostka Neumann

Nechte si chrámy své pagody žičky ze sloni(Na) a ci jež kadidlem pačulim zavo(Na) chci světlou a vzdušnou dílnu(Na) Nechte si kněžská svá roucha kostýmy obnoše(Na) vzezře zasvěcen a masky povznese(Na) chci pros občanský šat(Na) Ve sta železo hodil jsem devocionálie(Na) do ruky vzal jsem stroj těžho tier(Na) z prosho kovu tepu važ ci(Na) kdy i zbraň(Na) Sedím a tepu a zvo mi lesk stroje(Na) jako by voci na koni cválali do boje(Na) to kdy a časji jako by hudba šla(Na) prostou a veselou seň vpřed stále posunuje(Na) dům a dům místo stup se přidružuje(Na) tu zdvihne kapelník hůl nastane ticho(Na) všechno se zasta kteří klobouky smeknou(Na) pohledy zváž šedi fady změknou(Na) ráz hlubomi ny(Na) počí hymna(Na) Sedím a tepu a mimo okna plyne(Na) po kaž vteři vlíd a pohostin(Na) ja docela pros zjev(Na) housata uštipu trávu před plotem(Na) ra jež dlou kmeny veze s rachotem(Na) holčice nesou chleby(Na) života jednoduchého střída razy(Na) způsobem nevzrušucím pokoj obrazy(Na) kladou mi na skla jas(Na) a zas mi je berou(Na) A tře děj to je přístav mých vidin a sně(Na) jež připlouva a odjíž po proudu bdě(Na) jak plachet bárky a lodi(Na) je jedny jak větřík jenž křídla hle složí(Na) z jiných se vylo u mne hromada zboží(Na) ovoce surovin(Na) své ble ruce široce majíc roztaže(Na) obloha pokud sever nad tím se klene(Na) hry rac ze po (Na) vese věnce(Na) A tu si vzpomenu kdy let kolik je tomu již(Na) co jsem byl ta buj a potul tovaryš(Na) u mistrů u života(Na) na stole dubovém pl korbel nám stával(Na) na naše pravy svět se nám čekati zdával(Na) děvčata špoulila rty(Na) Ale stesku po letech mladosti v srdci svém nenesu(Na) po práci vycházím do luk vycházím do le(Na) přiším hřiby z hlubokých doubravin(Na) miluji rybolov(Na) Tož by se zdálo že čas mi pokoj nad hlavou dří(Na) Jako když dlouho po blesku teprve hří(Na) o slýchám hlučnějším(Na) A přece přijdou mi dni jak oblaka k prasknu nabi(Na) jak hroz koše jichž zrna jsou zra a nali(Na) svět ši s nimi(Na) svět ši slyším kolem své rod těžce ro dy(Na) ze hlubin ze hrčí voky pl rudy(Na) žní kosy řinčí jdou vojska a bronzo sochy(Na) z náměs rostou(Na) Naslouchám trům k jich křídlům šuscím čichám(Na) na skále vám se v dálku a široce chám(Na) zamyšlen vracím se do(Na) žím a ze všech stran prohlížím je(Na) kdes jde snad o báz jde o naje(Na) kte jsou ta mi(Na) Myslím že kovo ústa polnic již vola(Na) že mu nastoupit mno a mno než zdola(Na) nepřátel starých pluky(Na) a jsem ložník(Na) Jsem věč ložník ardy kte je všude(Na) ve všech jsou řečích pochodu slova jejž hude(Na) našeho pluku hudba(Na) Položím stroje opustím dílnu a lesy(Na) Kopáč a lopatu sem kopy sděme si(Na) a zde je puška a šavle(Na) Jedinou dobrou nu vyšlu li v tomto boji(Na) dvakráte ze byli jsme v živo svoji(Na) v díl své pro jsem pracoval(Na) v poli jsem pro se bil(Na) Tak tedy život mi rychle i pomalu uplý(Na) Po špat noci hodina starostmi šedi(Na) na slunci lehne si do trávy(Na) Ledacos mohu si odříci z toho co ji ma(Na) povadž tisíc mám jež jiným unika(Na) a nezakopa hřivny(Na) A když se přelidské touhy octnou v ces mi(Na) tr mek si stame křehmi dlami(Na) všechno vím co bych činil a činil(Na) kdybych byl boha muž(Na) Nechte si chrámy své pagody žičky ze sloni(Na) a ci jež kadidlem pačulim zavo(Na) mně stačí les a dílna(Na) Nechtě si kněžská svá roucha kostýmy vypůjče(Na) vzezře zasvěcen a masky povznese(Na) mně stačí pros šat(Na) Škrabošky pro masopust jsou jen maškary(Na) Zde však jsem s úspěchy bludy a nezdary(Na) skuteč osoba civil(Na) dělník a občan(Na)