BUDOUCÍ LIDÉ
Miluji všecky věci, jejichž vztahy jsou prosté,
miluji také lidi takové nejvíce.
Jsou čistí a líbezní, i když vidím je posté,
jsou z pralátky a chutnají jak zralé bukvice.
Jistotu má u nich člověk a bezpečen je s nimi
jak v sednici venkovana, jenž zůstal zdráv jak rež.
Netvoří kaleidoskopu se střípky barevnými,
jenž po každém otočení dá jiné hvězdice lež.
Všechno je u nich pevné, jsou jako strom, jenž zrozen
byl zemí a sluncem a zůstal taký, jak byl.
Jich zločin je lov krahujcův, jich dobrý skutek je hrozen;
všechno jest u nich řád, jenž zemi vyslovil.
Jejich je budoucnost.
Jak vyprahlé dny na dešť svět čeká na jejich ctnost.
Nebudou-li všickni stejně modrých očí,
stejná upřímnost bude přec v jejich pohledu.
Nejmilejší jim bude pobyt na úbočí
a v míru se vším.
Láskou syna i otce bude jich poměr k přírodě,
nebudou jejími povýšenými vrahy.
Úctou k svobodě bude jich k bližnímu poměr,
nebudou hlásati člověka s člověkem boj.
Život je drahé víno, jež chce býti pomalu pito
a pře††††††††††††††††††††††††††††††††††
†††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††
†††††††††††††††††††††††††††††††††††††
†††††††††††††††††††††††††††††††††††††
†††††††††††††††††††††††††††††††††††††††
†††††††††††††††††††††††††
††††††
†††††††††††††††††††††††††††††††††††
†ěrní synové země.
Přestanou hromaditi a počnou skutečně žíti,
pro zlatou minci nezradí lučního kvítí,
vedeni střelkou svědomí
svobodným stejně jako mužným půjdou krokem.
Pokojný zákon vyplyne z jejich snažení,
nebudou otroky hysterického bažení,
potokem smíchu se zasmějí
plemeni hltavému.
Žonglérům v cirku upřímně zatleskají,
žonglérům s pojmy a city opatrně se vyhnou
jak moru a malomocenství,
zdálky již volajíce:
Hypochondři, imperialisté, estéti, kněží,
lichváři, spekulanti, žraloci,
nechte si pro sebe na mozku mouchy,
nechte si pro sebe zkažený žaludek,
prohnanost, perverze, mystiku!
Vari nám z cesty! V slunci nám stojíte!
Pro všechno na světě, proč nás tak nudíte,
žrouti a tatrmani?
Jediné kvetoucí třešně nelze vám uhasiti.
Jediné slzy usušiti vdově.
Jak moudrá jsou vedle vás dětská žvatlání,
stařenek pověra, žen koketní smíchy!
Hrom udeř do vaší psýchy!
109