ZPĚV Z DVACÁTÝCH LET
Zčernalá mračna jdou a jdou,
světy se svíjejí křečí zlou.
Temno a bouře, blesky den ze dne,
a přece jenom zbabělec bledne.
Ztroskotali jsme tolikrát,
my, dělná třída, proletariát.
Zabloudili jsme v tmavé noci,
zrazeni byli jsme, bez pomoci.
Ale vždy znovu a silnější,
za chléb se bijeme vezdejší.
Za chléb a všecko, co k němu patří,
až budou lidé svobodní bratři.
Silnější denně a uvědomělí,
oslavíme svou rudou neděli.
Den ze dne sláva dělnické třídy
bělochy, černochy, Indy a židy,
národy, rasy světa rudého
sdružuje pod prapor lidu dělného.
Armáda naše se zocelila,
temnota není již tou, co byla.
Na Východě nám pevnost železná
vzrostla, tyčí se mocná, vítězná.
129
Největší maják nad ní a světem
zjevuje cíl náš otcům i dětem.
Největší zvon tu duní a zní:
Sověty – sbratření! Sověty – sbratření!
Nechť v bouři svět se svíjí den ze dne,
jen zbabělec váhá, krčí se, bledne.
Zahání nevěru, úzkost a ston
Lenin – maják, Lenin – zvon, Lenin – maják, Lenin – zvon
maják – zvon,
Lenin!
130