V BOUŘLIVÉ NOCI

Stanislav Kostka Neumann

Posled let bouřka(Na) ze všech sil třesouc domem v němž spím(Na) vyhodila mne z lůžka(Na) okna řinčí du prostoru klín(Na) trha šik proudy(Na) a rychle za sebou zapaluje se svět(Na) zdá se mi že se zhrou(Na) za mi dy zeď(Na) Očím knoflík elektrického světla(Na) aby mi la bles tu zbledla(Na) abych se spojil s předty klidmi(Na) jež kolem sto po pokoji(Na) a ruce pova mi(Na) Pak opět uhám oči zarám(Na) a hle nejde již o (Na) V šílených proudech z nebeských bran(Na) po mos v kotli kde se to potmě(Na) s rachotem vaří(Na) sama a sama kol kopce se sráží(Na) hltajíc psotu a pro jistotu(Na) bajonet s puškou držíc vodorov(Na) snad schlíple jak ště snad jak zoufalec vzdor(Na) plíží se hlídka(Na) Vidím ji Vidím toho voka v zběsi bitvě živlů(Na) titěr trp střed(Na) kte však mu veškeru hrůzu(Na) celým lem a tak zdlouha(Na) jako vysuše houba(Na) vyjet(Na) Jak na něj myslím ze svého lůžka(Na) Jak hroznou zdá se mi hroz bouřka(Na) že on tam sto(Na) Kobyly liku lavinou le(Na) kořeny nebes i ze se chvě(Na) toliko myšlenka na něj však bo(Na) tinská myšlenka jako by nemohlo(Na) nic horšího potkati muže onoho(Na) jako by v úkrytu nebla pěst(Na) bohy kru a bezděložná(Na) jež za síc snad za den mož(Na) smykne jím po prachu kame cest(Na) mrští jím do vanu(Na) pošle ho v jícen krve a sto(Na) v liky železa(Na)