MAGYAR KIR. ÁLLAMI SZEMKÓRHÁZ

Stanislav Kostka Neumann

Po kal Tise ledy od severu jdou(Na) a po železničním mos vlaky s muni(Na) Za trochu klidu platím bolestnou chorobou(Na) napolo sle blou po nemocnici(Na) A přece pojďte sem rychle co vám pošeptám(Na) Jsem opět cosi jako homo sapiens(Na) V šero a mlče hroužím se jak v říč večer prám(Na) u kormidla mi se tesk sana mens(Na) Po kal Tise stříbr louže se rozlily(Na) To slunce ne však pro mne ne teď můj čas(Na) Byť zcela slep i hluch a něm kukla mo(Na) tu v koutku kdesi rád bych vyčkával jar jas(Na) Pak bych se proklubal z kukly jednoho poledne(Na) bych nah a svoboden stanul před čistou oblohou(Na) rovma nohama skočil do proudu svého dne(Na) ni bych se nebál v něž ji nemohou(Na) Leč to by bylo vám ti mi nejen vody smích(Na) šum le lučin květ a zvířat snub rej(Na) to by se musil vrátit i lidský živočich(Na) k souzvuku s kvetou ze s ní splynout v jeden děj(Na) Mlha nad korytem Tisy(T4f) všecko vyvatovala(T4m) V mléku řídkém potopeny(T4f) klad spí lodice(T4m) Touha přitiskla mi čelo(T4f) k oknu nemocničmu(T4m) v pozd večer jenž mne minul(T4f) vymetaje delnu(T4m) Sterem hla vo mne(T4f) zvenku zbytek života(T4m) Teď chtěl bych jen v bí tmě (T4f) slyšet rozvod proud(T4m) a na lodi hně plavec(T4f) u kanek v kaju(T4m) dneš porci ze s chlebem(T4f) zajeti lenkou(T4m) Polozastí okno(T4f) nestačí li jde li o svět(T4f) dost je vel k oslaze(T4f) nemocnič idyly(T4m) Z trochy zdí a holých stro(T4f) z mostu nad rozmáchlou Tisou(T4f) nu a z obecného ždibce(T4f) malých lidských zvířátek(T4m) sklá se den sousto(T4f) polyka labužnicky(T4f) Den jinak upraveno(T4f) dostávám je na talíř(T4m) V do kte všecko ře(T4f) za to sousto vám vděčen(T4f) Křečovi držím stéblo(T4f) nad vratnou propas(T4m) Dni jeden za druhým(T4m) chu chudší za chudým(T4m) jako popel jako prach(T4m) seda mi v týl(T3m) v šedi šeď a v dýmu dým(T4m) by se neby(T4m) podo jak stínu stín(T4m) nad propas stín(T3m) Hledím do šum a jek(T4m) dra život hor svět(T4m) rozhazu s lomozem(T4m) ci hlubinu(T3m) je to totentanz i ples(T4m) tma i světlo pláč i zpěv(T4m) úzkos a na(T4m) ži kytice(T3m) A že jsem tak hroz chud(T4m) touhou zachvěla se hruď(T4m) a že nebyl jsem vždy stín(T4m) lač do zřím(T3m) Jako míč však od stěny(T4m) odskaku zraky mi(T4m) mezi mnou a divou hrou(T4m) stu cos jak sklo(T3m) Pokud dosahuje zrak(T4m) z cizoty je zvuk i tvar(T4m) z ostnaho drátu jsou(T4m) barvy pohyby(T3m) nepřátelská vzdálenost(T4m) vstříc mi čiší z propasti(T4m) kdybych sklem se propadl(T4m) sežeh by mne mráz(T3m) A tak nad propas dlím(T4m) šeď a popel dým a stín(T4m) touha se mi zalknula(T4m) v prsou vyprahlých(T3m) Ale kdybych spatřil květ(T4m) jedi svůj rod květ(T4m) pro ten květ a za ten květ(T4m) vrhl bych se do(T3f) Mimo mne kyce se všeli li(Na) Maďaři Srbo Němci Rumuni Ži(Na) Smut i vese muži tiché i hluč ženy(Na) jsou mezi mi ste styky nataženy(Na) smut a vese pouta tiché i hluč styky(Na) melancholic čtverylka při zvucích harmoniky(Na) předivo z baho ta leč rovno tvrmu poutu(Na) železná pavučina do tmavých kou(Na) proměnli a leh že průvan smýkne(Na) leč po celém do nikdo z ní neunikne(Na) A přesto nesmír sám jsem v tomto souži s mnoha(Na) jako v zástupu řících ten jenž neří v boha(Na) posled vlčí mák v chřescím ovesném poli(Na) mezi oblázky škeble vrže na břeh ho(Na) ano jak škeble uzavřen tu ležím a lidsky se dusím(Na) zatímco ja hroz dni jdou dlouhým pochodem husím(Na) rovnou do monografií a příruček historických(Na) okutou obu řáce v nejlepších květech lidských(Na) Nemám tu pohledu jenž by mne pronikal ke dnu(Na) kdy a proč hořím kdy a proč blednu(Na) nemám tu dla kte by dnes úzkost mou zachytila(Na) a tra z na mých pev koráb sbila(Na) v němž bychom dali se na cestu do nejvlastnějšího kraje(Na) jejž horizont nám vra zvolna se otraje(Na)