NA OCHRIDSKÉM JEZEŘE

Stanislav Kostka Neumann

NA OCHRIDSKÉM JEZEŘE
Po jezeře táhly chladné vlny, poprchávalo, rum jsem malými doušky pil, jako láhev šampaňského šumivosti plný; všecko splývalo v závoj na daleký cíl. Všecko splývalo chladně kolem horkého nitra, minulost se zalkla na dně, zůstalo jen zítra. Benzínové motory bušily a páchly, v bárce voda byla, nohy v ní; křehké ruce únavu mi spláchly, když se Ochrida přiblížila k osmé večerní. Křehké bledé ruce města vínem pohostily, cukrovím; domky z perníkového těsta, lidé ze stínu byli, všecko sen a dým. 210