TESKNICE

Stanislav Kostka Neumann

TESKNICE
Bragožda je zaplavena zelení, pěnice mi všechno říci nelení. Po hladině pokojných dní plyne se. Hřmění v dálce vzduchem naším netřese. Mohl bych se iluzi té oddati. Poklidně ji po krajících snídati. Vyjdu-li však jako dneska vzhůru sám, na tebe a na tebe jen vzpomínám. Stále ještě ve své cítím ruku tvou. Celičký se rozbolavím vzpomínkou. Srdce, mysl tesknice mi poraní. Do travičky hlavu bořím pod strání. 223