NÁVRAT K VESELOSTI

Stanislav Kostka Neumann

NÁVRAT K VESELOSTI
A stesk se zvolna stává hostem pouze, ba konečně i hostem vzácnějším. Člověk se vpraví do úlohy z nouze. Nadějí srdce konejším. Po stráních lozím, jsou jen trochu vyšší, a veliká z nich vidím jezera, leč vůněmi jak adamovské dýší; i světlušky v nich tančí za šera. Kraj širý klidně hukot houfnic stráví a bomby letců hrou jsou náhody. Pro tebe skládám u vysoké trávy v kytici rudou první jahody. Krok za krokem jdeš stále po boku mi, když za houbami mířím v dubinu, a navštívím-li hore tiché chlumy, potoku smíchem zveš mne v hlubinu. I stává se, že jako po úkoji zazní mi srdcem moudrá veselost. Co ranilo, to sladce opět hojí a pobořený obnovuje most. Tu zajásám a poučuji ptáky i hmyz a byliny, jež kolem zevlují, oč krvavější jsou tu polní máky a jak tě miluji! 224

Kniha Básně 3 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 8) (1974)
Autor Stanislav Kostka Neumann