EPILOG Z 1922

Stanislav Kostka Neumann

EPILOG Z 1922
My žili a se lopotili tvar lyrický dát prožitému. Leč to, co nejprudčej jsme žili, teď rovno kvítí sušenému. Jen divíš se, že to vše kdysi na slunci svítilo a vřelo, že k hodům plnilo to mísy a srdce že tím krvácelo. Již nebudeme strun svých ladit k milostným písním. Vyvětrají. A srdce? Dává se jen hladit, skeptické srdce po mumraji. 267

Kniha Básně 3 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 8) (1974)
Autor Stanislav Kostka Neumann