ELEGIE

Stanislav Kostka Neumann

Otče(Na) otče můj tak nepravdi již(Na) jako to patero prvních mých let(Na) jsem spokojen se vším čím v krvi dlíš(Na) čím jsi v ní a čím jsi v ní byl(Na) hlavu mám jak vidíš vzhůru(Na) soucit mám s protivky(Na) nevyčítám(Na) leč smut šeptám otazník jen(Na) jak zraze tisíckrát zraze sen(Na) Proč jsi se otče počeštil(Na) Otče(Na) maloměšťáku a deklarante(Na) dobrác srdce demokratic(Na) hat schon recht gehabt Milada meine Tante(Na) bylo nám toho třeba(Na) Bylo ti třeba aby obrali(Na) do dnešních selských lichvářů(Na) abys nám ural vida již zpovzdá(Na) plížit se du k těm jež měls rád(Na) A mně snad řekni mně bylo třeba(Na) bych si jak cizinec doval chleba(Na) u ro tak cizích(Na) Otče(Na) otče můj již jako chlapec(Na) til jsem se tak nesmír sám(Na) v náro těch co lezou za pec(Na) před činem myšlenkou krásou i světlem(Na) a před bojem kde se s vavříny sklí(Na) i na či smrt(Na) v zemičce barba ne v zemi občán(Na) co chutna jako vaře kaštan(Na) a politizuce u džbánku(Na) ideje melou v bezzubých ústech(Na) na nechutnou kaši(Na) A přece(Na) a přece jsem podlehl ře ze(Na) že v těchto skřetech živ ješ bor(Na) že stačí svrci habsburské plé(Na) by ohnikem vyletěl vzhůru(Na) svobod rod(Na) Ale když přišel ten že den(Na) da již tehda jen pou kuplet(Na) spár habsburský byl přeražen(Na) nadstavba zřítila se(Na) leč ostatní stalo(Na) všecko(Na) po starém panstvu vředy dostalo(Na) předčas moud děcko(Na) básci zblbli(Na) šejdíři slibovali(Na) rod se schoulil(Na) lichváři čachrovali(Na) na povel Paříže(Na) přišli jsme za mříže(Na) a jako va(Na) smrdu faleš podvod(Na) z žur sněmovny řečnických tribun(Na) zprznila republiku(Na) a zbyl jen zmetek(Na) Ó jak ho nevidím(Na) nevěstku pad buržoazie(Na) Jak jsem ho na hony vzdálen dnes(Na) roda vodnatelho(Na) sám jemu ci(Na) Nikdy se neshodneme a nedorozume(Na) Z ji krve jsem a z jiho těsta(Na) tím to vidím(Na) zklamán jsem v lásce i ře byl(Na) zbloudil jsem(Na) vězněm se tím v područí panského města(Na) kle mi shni ta ze(Na) a všude jsa doma kde žije zvíře a člověk(Na) nechylo le ni vroucnosti(Na) zde jsem se neaklimatizoval(Na) Otče(Na) otče můj tvou ru jsem ztratil(Na) že by ješ kdy velikosti plamen(Na) ten kupčí rod zlatil(Na) že by no bor tu povstal proti světu(Na) necouvl před dračí tlamou(Na) zahořel železným nadšením(Na) ne vlasteneckou slamou(Na) Zas politik bude tu hrabi hokynář(Na) či pimprle z brambor(Na) zas filosof vyce kalamář(Na) pro radost měšťá a na zlost konkurenta(Na) zas básník změknouti mozku(Na) přijde čtyřicítka(Na) sedlák okrade dělník si zavlastenčí(Na) a III internaciola se u nich pěk ztenčí(Na) v odznak a rudou pásku(Na) čes komunista(Na) před válkou občanskou varov zdvihne hlas(Na) soukro vlastnictví uctí v otroc že(Na) sper je ďas(Na) Co mně a jim(Na) Loužičko čes k to nepatřím(Na) Otče(Na) otče můj proč jsi se počeštil(Na) Jinde se přece jen še líp(Na) Břemenem vzte a smut jsi obžil(Na) synáčka nezdárho(Na) Leč ne mi to že vlasti nemám(Na) krkavčích matek nám netřeba(Na) ne mi to že rod mi ci(Na) syn lidstva jsem a soudruh proletariátu(Na) syn jeho revoluce(Na) jež ří kulometu ří dlátu(Na) a dr ruce(Na) Mně nesobeckou jen louže ta trýz(Na) smutkem a dou(Na) že všecko vel tu zbale vyzní(Na) zhyzdí se všecko krás(Na) že neprodaj tu zbožím na krámku(Na) mlhou vše čis a jas(Na) že vznešenost kur se s krutou nízkos(Na) vrabeček za orla pla(Na) že cíl a smysl zaprodali vyšší(Na) a vše co tu živoří co se tu je(Na) jen vojna je žabomyší(Na) A že na to ubo (Na) ničemu nekyne zoře(Na) več říme a co nám svato(Na) dokud se bouře nad nerozší ru(Na) a nepřeoře(Na) to vlaž bláto(Na) Pročež(Na) pročež přijď přijď přijď(Na) Ó Moskvo(Na)