MABRUKA
Mabruka je velbloudice,
takový má štíhlý krk,
Mabruka je za tisíce,
za sta bys ji nekoupil.
Zuby má jak ze zlata,
ruce má jak ze zlata,
prsten zlatý,
paži útlou má jak hůl.
Mabruka má nos jak růži,
obličej jak zrcadlo,
na sametové své kůži
nosí z heny ruměnec.
Střevíce má ze zlata,
šáteček má ze zlata,
zlatou korunu
z vlasů stolička jí tvoří na hlavě.
Mabruka má v očích hvězdy,
když se vine rákosím,
prsy její, pevné vezdy,
jsou dvě mísy stříbrné.
Samé stříbro zástěra,
samé stříbro košile,
hedvábné má
načechrané kalhoty.
Ghadámes a Alžír projdi,
abys našel Mabruku,
Bonu, Trables, Egypt projdi,
Mabruku tu nenajdeš.
337
Naší země je to květ,
maso srdce našeho,
naše dcera,
za níž marně putuješ.
Mabruka je velbloudice,
na trh pošli velbloudy,
Mabruka je za tisíce,
prodej ovce, chlapce své,
pane půdy, pane stád,
bys ji mohl milovat –
naše srdce
bude tajně naříkat.
338