PÍSEŇ
Až zesladnou ty pomoranče,
jež před okny nám zvolna zrají
a pod slupkou již zlato tají –
až s větry dešť se na saranče,
zub zimy vrhne na platany,
jimž zbudou tady pouze vrány –
kde budeme a v kterém kraji?
Vojáci přelétají.
Břečťanu lístek pošlu tobě
z tohoto srdce Albánie,
to srdce pokojně tu bije,
nevzpučel na zlém, chladném hrobě,
po hodné, teplé zdi se vine
kmen jeho starý, vůně line
se ze zahrad, kde fíky zrají.
Vojáci přelétají.
Dálka, jež mezi námi plyne,
jest upletena z dlouhých křivek,
je tancem zádumčivých dívek,
jichž ruce křehké, pohostinné
věc každou, která miluje tě,
obalí jemně v babím létě
a zdálky ti ji podávají.
Vojáci přelétají.
Jsou noci zrádné, zklamou jitra.
Dálka se prodlouží či zkrátí.
Toť rozkaz. Horečka vše zchvátí.
Nevíme, kam nás vrhnou zítra.
Pošlu ti lístek břečťanový.
399
Ten dojde, i když pro nás rovy
kdes v horách u potoka mají.
Vojáci přelétají.
Elbasan 1916
400