?

Stanislav Kostka Neumann

?
Kardinálové, arcibiskupové, kanovníci, cizopasníci na hlouposti lidské, s prebendami, paláci, dvorci a poklady, s ubohou důstojností a směšným konáním; králové uhlí, železa, nafty a bavlny, vykořisťovatelé práce, s bankami, burzami, zelenými stoly, kde se s národy a zeměmi jako s ciframi hraje zločinná hra imperialismu; lichváři, keťasové, překupníci, vykořisťovatelé bídy, s putykami, vinárnami, kavárnami, kde stačí chvilka propíjeného času na snadný obchod a podvod; politikové, řečníci, sekretáři, vykořisťovatelé vlasti, s tribunami, kde se nadouvá lež, s kabinety, kde se čachruje s pravdou, všecko jen pro obchůdek; ó, všichni vy, kteří spatra hledíte na úděl náš, na naši bídu a na náš boj, na vlast proletářů a národ práce, bijíce nás morálkou, smíchem a kulomety; jak je to možno, když tak klesáme někdy pod tíhou hodin, napěchovaných starostmi jak pytle pískem, 411 nevědouce kudy kam, když celý život zdá se strašným žertem a lidstvo zlotřilým jen hemžením, v němž každý druhý sám buď tyje z druhých, nadouvá se, ze lži a krádeže pán, anebo jako věčný otrok zápasí o groš a slovo; jak je to možno, že my všichni, bohem zapomenutí, prací zotročení, bídou uštvaní a vlastí vydědění, nevrhneme se na vaše bílá hrdla, jak je to možno, že jsme se nevrhli na ně již dávno, každý zvláště a společně všichni, odkopnuvše z cesty ubrečené básníky a falešné proroky s jejich láskou, za kterou nekoupíme si ani žemli, a že jsme vás již nezaškrtili na věčné časy. ? 412