TEMNÁ JÍZDA

Stanislav Kostka Neumann

TEMNÁ JÍZDA
Ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum nevrle bubnuje loudavý vlak, ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum nad námi černý harcuje mrak. Všem lidem pohled vystydl náhle, ba-ba-dan run-dum bubnuje svět; podzimních ohňů oblaky táhlé zardousit hledí poslední květ. Vystydle zraky do dálky civí, do hlubin kamsi napjat je sluch; zdá se, že uslyšeli dnes živí výstrahu mrtvých jak svědomí pluh. Ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum varují oběti válečných dní, ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum volají padlí lvi revoluční... Ba-ba-dan run-dum jak na povel země hrozivě bubnuje zdlouhavý vlak, úzkost a naděj v něm snoubí se temně, a sociální chvěje se vrak. Jeden již běsnící železo tuší, ba-ba-dan run-dum války, k níž krok, druhému revoluce to buší ba-ba-dan run-dum, jímž zahyne sok. Jeden se choulí jak spráskané zvíře, bezradně zírá k bouřím, jež jdou; druhému, silnému v lásce i víře, naděje k nejvyšším cílům se pnou. 413 Jej nepoděsí krvavá jitra – leč také jej zříš-li bázní se třást, to proto jen, aby skutečně zítra si vybojoval proletář vlast... Ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum nevrle bubnuje loudavý vlak, ba-ba-dan run-dum, ba-ba-dan run-dum bubnuje svět... 414