V   WAGONS-LITS

Stanislav Kostka Neumann

V

WAGONS-LITS

Dokud jsi mlád, ach mlád, ach mlád, wagons-lits, wagons-lits, wagons-lits, svět vzkvétá sladce všemi snad, jachtami, tropy, hotely, ženami pletí všech a vnad, wagons-lits, wagons-lits, wagons-lits. A letí mládí, šílenec, wagons-lits, wagons-lits, wagons-lits, byls básník a byls milenec, cos žili jste a viděli, v vzpomínce sládne hořká věc, wagons-lits, wagons-lits, wagons-lits. Vzpomínka zlatí skutečnost, wagons-lits, wagons-lits, wagons-lits, i v pivnici, kdes denní host, v maloměšťácké posteli. Spokojen hryžeš holou kost, wagons-lits, wagons-lits, wagons-lits. Leč běda ti, když náhle zříš, wagons-lits, wagons-lits, wagons-lits, jak z mdloby když se probudíš: den hluboce je zardělý a v noc ti plane Jižní kříž, wagons-lits, wagons-lits, wagons-lits. Snadno sis dával malý cíl, wagons-lits, wagons-lits, wagons-lits, cos, bloude, z mládí učinil? Oči – snad pozdě – prozřely. Pohřebních vozů zpívá kvil: wagons-lits, wagons-lits, wagons-lits. 20