VI
Lahodným vánkem je mi pokojný tvůj krok
Lahodným vánkem je mi pokojný tvůj krok
i všecka tvoje prostá a líbezná gesta,
domovem ptačím hruď tvá, klín tvůj i bok.
Kolika rytmy stříbrně zvonících slok
ozývá se tvá dívčí, zvídavá cesta!
Bojácně mimo tvou bytost zavřenou chodím,
unavené své srdce k svatému obrázku vodím
děťátka velkého, na které číhá svět.
Šílený svět a šílené město, tajemství let.
Titěrné? Bolestné? Laskavé? Nevím.
A ani myšlenky tvé jedné neobjevím,
spolu když sedíme a štíhlé prsty tvé
tancují nad strojem své tance námezdné...
Nadarmo, jarní zahrado, ve snách tebou bloudím
a z prasklé loutny své dětinské písně loudím.
21