VII   Ty nevíš ještě, jak se někdy řítí

Stanislav Kostka Neumann

Ty nevíš ješ jak se kdy ří(J5f) nám v bezdno čas(J2m) Ty nevíš ješ jak nám život kdy(J5f) pod rukou mi(J2f) Smrti se nebojím vždyť život jindy(J5f) i bo tak(J2m) že tuhle dovolenou utal bych(J5f) s úsměvným klidem(J2f) Však na svě je tolik straš krásy(J5f) jíž se ti chce(J2m) a tolik štěs kte rozkvé jen(J5f) ve vzác chvíli(J2f) že ta vteřina když propaseš ji(J5f) a provždycky(J2m) je oloupením bytosti tvé ce(J5f) života tvého(J2f) Života kte pro chu a dob(J5f) je krát tak(J2m) neb na každou jim krůpěj štěs krásy(J5f) čekati dlouho(J2f) Rozumíš strome Jak se ny ří(J5f) mně v bezdno čas(J2m) a jak mi stále znova život ny(J5f) pod rukou mi(J2f) Vždyť z tebe jen o dech štěs(J5f) a života(J2m) vždyť tys jen krása kterou ny chápu(J5f) vyznávám hltám(J2f) A uvaž teď co dnů a hodin ztrácím(J5f) když nemám (J2m) ni na dosah svých únlivých očí(J5f) spálených rek(J2f) A uvaž jen co dnů a hodin ztrácím(J5f) jež z hlouposti(J2m) snad sám si mařím žebrák příliš plachý(J5f) u tvého prahu(J2f)