X
Jednou zrána, když jsi četla,
Jednou zrána, když jsi četla,
skloněna jsouc nad stolkem,
a pro pohled můj jsi kvetla,
tropů květ, jenž spadl sem,
pohledem svým mimochodem
políbil jsem výstřih tvůj –
Ale již tu se svým svodem,
šeptaje mi drze: Stůj!,
Erós všudypřítomný byl,
rošťák malý... Kdo za to?
K podlaze mě, myslím, přibil.
Tohle je mu nad zlato.
Nehněvej se. V říze režné
sklopen nechodí můj zrak.
Dokořán zřel dveře něžné,
vešel tedy, tiše tak...
Dítě sladké! Svět se líbil,
tančil svět se zrakem mým.
Dítě sladké!... A já slíbil,
že to na něj nepovím!...
26