XVII   V zlatých a stříbrných strunách

Stanislav Kostka Neumann

XVII

V zlatých a stříbrných strunách
V zlatých a stříbrných strunách
mé city potichu hrají a na zasněných dunách pak v úplňku usínají.
A procitají vždy znova před západem luny a sáhnou na stejná slova v zlaté a stříbrné struny. Z dob zašlých však píseň to není, neželí minulých sněhů, v snění a roztoužení moderní zpívá něhu. Moderní něhu z hlubin bolestných zkušeností, slzami broušený rubín rozkvetlý na moudrosti. 35