XXVIII Do okna jsem se posadil celý,

Stanislav Kostka Neumann

XXVIII

Do okna jsem se posadil celý, Do okna jsem se posadil celý,
poněvadž noc je tak podivně krásná, jako tvé oči, volání tvoje, ty moje touho temná i jasná. Na lesích mlhy jsou, nad nimi měsíc, tajemně domky dědinou chodí, v dáli se leskne Sázavy stužka, po nebi láska beránky vodí. A vlažné ticho měkce se vzdouvá nadějí, snem, jež červen tu vznítil... Už dlouho jsem štěstí hebké a křehké tak blízko nepocítil. 54

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann