XXXIV   Koráby starostí a hoří

Stanislav Kostka Neumann

XXXIV

Koráby starostí a hoří
Koráby starostí a hoří
křižují denně po tvém moři, je vysíláš i přijímáš. A tenhle provoz samočinný nečeká ani na pokyny, do smrti hojnost zboží máš.
Zato však zřídka na své vodě zříš radostí a štěstí lodě po mnoha marných nadějích. Važ si té chvíle, je to svátek, palubu vyšnoř do Benátek, sem věnce, hudbu, tanec, smích! Sem rychle! Radost způsobiti můžeš-li, radost zakusiti, jí neodkládej na zítřek! Můžeš-li kvésti, neotálej, zvoň, zardi se a sálej, vzleť motýlem, jenž kuklu svlék! 65