XXXIV
Koráby starostí a hoří
Koráby starostí a hoří
křižují denně po tvém moři,
je vysíláš i přijímáš.
A tenhle provoz samočinný
nečeká ani na pokyny,
do smrti hojnost zboží máš.
Zato však zřídka na své vodě
zříš radostí a štěstí lodě
po mnoha marných nadějích.
Važ si té chvíle, je to svátek,
palubu vyšnoř do Benátek,
sem věnce, hudbu, tanec, smích!
Sem rychle! Radost způsobiti
můžeš-li, radost zakusiti,
jí neodkládej na zítřek!
Můžeš-li kvésti, neotálej,
zvoň, zardi se a sálej,
vzleť motýlem, jenž kuklu svlék!
65