XLI MAGNÓLIE

Stanislav Kostka Neumann

XLI

MAGNÓLIE
Ach bledá, cudná, plachá, mlčelivá, jak sladký je tvůj ruměnec, když rozkvět tvůj se uzardívá, ta něžná věc z jiného vzduchu a světla. Ach tesknící a prochladlá tak marně na tomhle slunci ubohém a v otroctví, jež tane jednotvárně nad křehkým snem, pro kohos včera vzkvetla? Svou touhu spjal jsem bolestně s tvou touhou jak ruku s rukou k modlitbě, svůj sen a stesk s tvou kalvárií dlouhou, a v chudobě do dálky zíraje vadnu. Hle, podzim. Tmavá nad severní travou jsi zchudlá kněžna z Ostrovů, a já jsem přišel za tvou něžnou slávou pln okovů, a odkopneš-li mne, padnu. 75

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann