XLV   Na tvrdé lavici tvrdě natažen

Stanislav Kostka Neumann

Na tvr lavici tvr natažen(Na) poslouchám vrče vlaku(Na) Jsem fakír asketa a vraždím sen(Na) mám tlaku(Na) Vany ženou se no deštivou(Na) vpřed k mechanicmu li(Na) Pět let hynu horečnou chorobou(Na) a jsem jen srdce jež kví(Na) Vany vany básník zeň zřel(Na) jak rozlete se v dálku(Na) Ta jsem kdysi takovou touhu měl(Na) jen černou vu mám v šálku(Na) Vyním jedem kruho žalu jed(Na) připraven složiti kosti(Na) Těžko se žije když potuchl vznět(Na) zanikl v bezednosti(Na) Jsi tem bezednost sameto noc(Na) vše se mi propadlo do (Na) Mně ni smích poetův nejde na pomoc(Na) to řeho ko(Na)