XLVII   Profil bledý,

Stanislav Kostka Neumann

Profil bledý, smutný profil bledý zahlédl jsem v elektrické tramvaji, jako ledy, palčivé a těžké ledy myšlenky mi v hlavě splývají. Zhroutil se mi sen, jako racek bílý krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc. Tvář ta bledá, smědá tvář ta bledá s kruhy pod očima, něhou modravou, spát mi nedá, její černé hvězdy, běda, ve dne v noci vidím před sebou. Zhroutil se mi sen, jako racek bílý krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc. Mořem bolů, nadějí a bolů pro tu tvář a ženu plul jsem po léta, vrakem k molu, srdce moje, my teď spolu vracíme se smutni ze světa. Zhroutil se mi sen, jako racek bílý krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc. V podvečeru, teskném podvečeru stínem mezi stíny jen vzpomínám, tvář tu v šeru, sladkou tvář tu bledou v šeru jako chorou lunu v srdci mám. Zhroutil se mi sen, jako racek bílý krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby