V oblacích a mračnech
bloudil stroj můj ze snů,
nad podzimním smutkem
hledal křehkou vesnu.
Tu a tam se zachvěl,
zatřpytil se slastí,
když paprsek zlatý
slétl do propasti.
Stokrát však se třásl
v nekonečném pláči,
kymácel se hrůzou
jako velcí hráči.
Konečně se zřítil
ptákem do lilií.
Usmívá se jaro
nad mou havárií.