XLVIII   V oblacích a mračnech

Stanislav Kostka Neumann

XLVIII

V oblacích a mračnech
V oblacích a mračnech
bloudil stroj můj ze snů, nad podzimním smutkem hledal křehkou vesnu.
Tu a tam se zachvěl, zatřpytil se slastí, když paprsek zlatý slétl do propasti. Stokrát však se třásl v nekonečném pláči, kymácel se hrůzou jako velcí hráči. Konečně se zřítil ptákem do lilií. Usmívá se jaro nad mou havárií. 83