L   ZA MAJAKOVSKÝM

L

ZA MAJAKOVSKÝM
V temné noci k černým slzám mým se druží slzy rudé, v temné noci za jarního deště: Tys to věděl, já to nevím ještě, co bude. Za dnů štěstí, za dnů revoluce, slávy, vítězství byls zlatou křídlovkou na Rudém náměstí, a já Tě miloval. Dech věcí nejvyšších dul vichrem nad hlavami, my byli se všemi a nebyli jsme sami, nám srdce okoval. Milenka rudá v krvi milovala, tančila, zpívala, rodila, vstala, řítil se starý krov: Ty, Majakovskij, byl jsi svědkem všeho, já, S. K. N., jsem v dáli z rytmu Tvého pil váš kov. Po letech, za dnů neštěstí svého malicherného, a přece silného jak smrt, zůstavše básníky, ač jsme byli svědky traktorů, stoup a nebozezů pětiletky, setkali jsme se znova: Ty už jen stín, já živého cos ještě. Je temná noc a jarní letí deště přes dvojí žal. Tys dotrpěl ho, dozpíval, a já mám slova ještě. Toť vše. 85