LIV   Balvan v sobě nosím

Stanislav Kostka Neumann

Balvan v sobě nosím z mramoru a spěže, na prsou mi leží, do srdce mne řeže. Podobu má sladkou, tíhu nejhroznější; snad již nenáležím mezi lidi zdejší. S balvanem tím v prsou těžko, těžko žíti; s podobou tou sladkou chce se odejíti.