LIV   Balvan v sobě nosím

Stanislav Kostka Neumann

LIV

Balvan v sobě nosím
Balvan v sobě nosím
z mramoru a spěže, na prsou mi leží, do srdce mne řeže.
Podobu má sladkou, tíhu nejhroznější; snad již nenáležím mezi lidi zdejší. S balvanem tím v prsou těžko, těžko žíti; s podobou tou sladkou chce se odejíti. 89