LVIII   Zbledl mi svět jak hvězdnatá noc k ránu,

Stanislav Kostka Neumann

Zbledl mi svět jak hvězdnatá noc k ránu, však to, co přijde, nebude již den; vypadl rubín z mého talismanu, ze živých byl jsem drsně vyhoštěn. Jdu mezi mrtvé, umíraje žízní po zhaslém světle, zavražděném snu, jdu mezi spáče, zbavené všech trýzní, však se strachem, že brzy neusnu.