LXIII   Jsi z prutů zlatých a stříbrných

Stanislav Kostka Neumann

LXIII

Jsi z prutů zlatých a stříbrných
Jsi z prutů zlatých a stříbrných
tvrdá a krutá klec, a já jsem stěn tvých studených zoufalý zajatec.
Od mříže k mříži se potácím s touhou a mroucím snem, odražen, vstanu a narazím; lidé jdou zvěřincem. S rozbitou hlavou vzpomínám, v pokorný schoulen kout, jak za člověkem jsem vyšel sám, zřel zlatý oblak plout. Byla to iluze. Šel jsem tmou. Objal mne tvrdý kov. Až mne z té klece vynesou, buď zdráva! Šťastný lov! 98