LXVIII   Teď o samotě někdy se mi zazdá,

Stanislav Kostka Neumann

Teď o samotě někdy se mi zazdá, že láska moje není již tak čistá, jak bývala, když snů mých zbožná něha svatozář tkala kolem bytosti tvé a já si maloval tě volnou, krásnou, jak kráčíš, žena přečistého srdce, tou pracovitou básní naší lásky, kterou mi vnukla hlubina tvých očí, pro čin a štěstí nad malichernostmi a sladké přístřeší po vřavě světa... Ta křídla zlomilas mi, sen můj tone, přátelství tvoje svíraje jak stéblo, však láska trvá, žalář sladkohořký, na jehož mříže tisknu horké tělo, když v samotě mne vášeň oslepuje a bledost tvá se stává rudým květem. Mé srdce, dříve opojené sněním o cestě ve dvou za růžemi světa, svou krví zmučenou teď prahne pouze po zakázaných růžích tvého těla... Však spatřím-li tě zas, tu moje touha, bolestná, prudká, sládne znova něhou, a znova vím, že i má vášeň lidská je čistá stejně jak můj sen i láska. Jsi stále oltář vroucí zbožnosti mé, jež se životem spojila mne čistě: když polibků hold jsi mi zakázala, hold slzí povol srdci bezmocnému.

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

549. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZPOMÍNKY. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  2. ČERNOŠI (Antonín Macek)
  3. BLOUD (Richard Weiner)
  4. NA HROBĚ (Božena Benešová)
  5. SEMINÁŘSKÁ (František Šimeček)
  6. Když uhodí mráz... (Julius Alois Koráb)
  7. Slza vosková. (Ladislav Quis)
  8. BOŽSKÉMU SRDCI! (Xaver Dvořák)
  9. III. (Xaver Dvořák)
  10. Květ bájný hostie mi do snů kývá, (Xaver Dvořák)