LXXIV Unavené konvalinky,

Stanislav Kostka Neumann

LXXIV

Unavené konvalinky, Unavené konvalinky,
plátky růží čajových do vína jsem natrhal si z tváří, bledých tváří tvých. Ze srdce, jež dvakrát pláče, tvůj i svůj jsem vlil v ně žel, tvůj i svůj jsem vlil v ně smutek, aby nás tak nebolel. Víno z topasů a zlata oblilo nás oblakem, utkán z bolesti a něhy soucitným nás pojí snem. Chladná květina tvé ruky sklání se mi do dlaní, a když rty své na ni tisknu, vteřina jak štěstí křehké vroucně v srdci vyzvání. 110

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann