V otevřené rány žalu
úsměv luny sněží hebce.
Po třeskutém intervalu
něha opět vánkem šepce.
Milosrdná zahradnice
na hřbitově sází kvítí;
vzlétla bílá holubice
zpod ruky, jež měkce svítí.
Choré srdce sotva dýše,
choré srdce na kolenou:
je to paprsek jen z výše,
po níž beránci se ženou?
Je to přelud, rozmar chvíle,
nebo posel vykoupení?
– Pro žebráka z černé míle
není odpočinku, není...