LXXVII   V otevřené rány žalu

Stanislav Kostka Neumann

V otevře ny žalu(T4f) úsměv luny sněží hebce(T4f) Po třeskutém intervalu(T4f) ha opět vánkem šepce(T4f) Milosrd zahradnice(T4f) na hřbito kví(T4f) vzlétla holubice(T4f) zpod ruky jež měkce sví(T4f) Cho srdce sotva še(T4f) cho srdce na kolenou(T4f) je to paprsek jen z výše(T4f) po níž beránci se ženou(T4f) Je to přelud rozmar chvíle(T4f) nebo posel vykoupe(T4f) Pro žebka z čer le(T4f) ne odpočinku ne(T4f)