LXXVII V otevřené rány žalu

Stanislav Kostka Neumann

LXXVII

V otevřené rány žalu V otevřené rány žalu
úsměv luny sněží hebce. Po třeskutém intervalu něha opět vánkem šepce. Milosrdná zahradnice na hřbitově sází kvítí; vzlétla bílá holubice zpod ruky, jež měkce svítí. Choré srdce sotva dýše, choré srdce na kolenou: je to paprsek jen z výše, po níž beránci se ženou? Je to přelud, rozmar chvíle, nebo posel vykoupení? – Pro žebráka z černé míle není odpočinku, není... 113

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann