LXXX   Kdyby má bolest byla jen

Stanislav Kostka Neumann

LXXX

Kdyby má bolest byla jen
Kdyby má bolest byla jen
chorobou mého srdce, již dávno byl bych uzdraven, a tyto moje ruce
ke chvále zlého žití zas krev mačkaly by z hroznů, pohody letní zlatý jas znova by žhnul mi do snů. Však bolest má je v srdcích dvou a u mne nedobolí, dokud jí rukou laskavou náš osud nezahojí v tom druhém srdci z rubínů, jež jasně vzplát by chtěly a v rakvi z chudoby a snů divže již neumřely. 119