LXXXIX   Kytičku jahod na rty přitiskla mi,

Stanislav Kostka Neumann

LXXXIX

Kytičku jahod na rty přitiskla mi,
Kytičku jahod na rty přitiskla mi,
voněla červnem, hřála pasekami.
Ovoce koš mi do náruče dala. Kde jsi, má milá, kdes ty hrozny vzala? V čajových růžích ustlala mé hlavě, pod nimi srdce slyším naléhavě. V tom hlasu krve, co v tom všecko zpívá. Ó loutno cudná, loutno žádostivá. Ó loutno něžná, loutno umíněná... V mém náručí se rodí sladká žena. 128