XCV REMINISCENCE

Stanislav Kostka Neumann

XCV

REMINISCENCE
Benátskou nocí na širém moři je hvězdná obloha daleká. Stříbrný měsíc bělostně hoří, džamije k spánku se převléká. Bublání zvonců usnulo v dáli, i stáda loudavá usnula. Pro mrtvé ještě jsme neplakali, a sládne noc, jež se nahnula pod starý platan k turecké kašně, kde v mělké míse zpívá proud. Vše je jak ze sna a ztlumené vášně, jsme ostrov vlažný, jenž chce plout. Stříbrným pelem na oknech vzkvetlo tajemství mřežoví rudému. Ach, je to vskutku měsíční světlo, anebo tvář tvoje v harému! Snad čekáš na mne už na divaně, na rtech svých jantar nargilé, a usmíváš se očima laně, jak verše přinesu zpozdilé. 136

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann