Netrhej roušku mezi námi,
iluzí křehký mušelín,
nezkracuj dištanc mezi dvěma končinami,
ten modrý stín.
Chtěj pro mých snění kočovnické stany
být sladkou vidinou,
jak ševel hájů pobřežních z tvé strany
nechť plachá něha tiší bolest mou.
A ze strany mé, z pláže touhy věčné
po souostroví čisté radosti,
nechť jako vlnobití nekonečné
ti zpívá láska má své pošetilosti.
Nebourej mostu z lián pavučiny,
jež pojí sen a skutečnost.
Jsme bílé stíny, bílé stíny...
Buď v čistém vzduchu vrchoviny
se vzácným hostem vzácný host.