XCVI   Netrhej roušku mezi námi,

Stanislav Kostka Neumann

XCVI

Netrhej roušku mezi námi,
Netrhej roušku mezi námi,
iluzí křehký mušelín, nezkracuj dištanc mezi dvěma končinami, ten modrý stín.
Chtěj pro mých snění kočovnické stany být sladkou vidinou, jak ševel hájů pobřežních z tvé strany nechť plachá něha tiší bolest mou. A ze strany mé, z pláže touhy věčné po souostroví čisté radosti, nechť jako vlnobití nekonečné ti zpívá láska má své pošetilosti. Nebourej mostu z lián pavučiny, jež pojí sen a skutečnost. Jsme bílé stíny, bílé stíny... Buď v čistém vzduchu vrchoviny se vzácným hostem vzácný host. 137